Ryzí Borci z Hor: Cesta k Slnku & Stanislawski/Orlowski

Cesta k Slnku & Stanislawski/Orlowski

Destinace výpravy: Vysoké Tatry
Cíl 1: Stanislawski/Orlowski, V 350m, západní stěna Lomnického štítu (2 634 m n)
krom jednoho jsou štandy na nýtech nebo skobách, v cestě je dost skob
Cíl 2: Cesta k Slnku, VI 300m, Malý Ladový štít (2 603 m n)
štandy na nýtech a občas nějaká skoba
Vybavení: sada frendů (vel. 0.2-2 BD), menší sada vklíněnců
Členové výpravy: Mrkva, Marťas, Bárt
Datum: 11.-12.09. 2021
Autor: Mrkva

Tak jsem k tomu chlapi konečně dokopal a v sobotu brzo ráno jsme vyrazili směr Tatry. Jelikož západní stěna Lomnického štítu je (díky lanovce) na tatranské poměry hodně dobře dostupná, byl náš první cíl na kratší den jasný. Jelikož kluci nemaj s vícedélkama zas tolik zkušeností a já jsem si nebyl úplně jistý, jak nám to v tý stěně ve třech půjde, vybral jsem asi nejlehčí lezeckou cestu ve stěně - Stanislawski/Orlowski.

Tuhle 350-metrovou cestu za V, vylezli tito dva pánové v roce 1929 jako úplně první cestu v této dosud neprostupné stěně. Předběhli tím W. Birkenmayera, který se již několik let snažil prostoupit nejvýraznější vhloubení v stěně. To se mu podařilo o rok pozdějí a dnes se nazývá Birkenmayerovou cestou (neplést s Birkenmayerovým pilířem, který je o pár-set metrů výš). Cesta Stanislaski/Orlowski je systém ramp a koutů vedoucí stěnou diagonálně nahoru. Začíná kousek pod nástupem Hokejky jako nevýrazný, ale lehký výstup stěnou. Druhou délku má společnou s Hokejkou, ale pak se odděluje a pokračuje po výrazných rampách nahoru. Jedná se o velice hezké lezení v kvalitní skále. Cestou najdete poměrně dost skob a, i když štandovací místa (krom prvních dvou) nejsou přesně daná, museli jsme štandovat na vlastním jen jednou, jinak vždy na skobách.

Jak stoupáte stále výše, cesta se začíná více napřimovat a z ramp se stávají kouty. Nicméně se stále jedná o lehké lezení za III, místy za IV. Expozice roste, vy si užíváte opravdu krásné lehké lezení a pomalu se zprava blížíte k Puškášovi až do místa, kdy jste od něho cca 10m. Zde nejdřív najděte štand na skobách (dřív netraverzujte!), a potom přes jedno mírně převislé místo do cca osmi-metrové nepříjemné plotny, kterou přetraverzujete do Puškáše. Tato plotna je klíčové místo a jediné, které je v této cestě za V. Posledních pár metrů Puškášem je už za odměnu a vy můžete v klidu na pivo do hospody na vrcholu Lomnického štítu!

My jsme však chtěli stihnout lanovku dolů z Lomnického sedla, a tak jsme bohužel museli pivo oželet a pelášit z vrcholu rovnou dolů.

Bárt na Gipsyho ferratě

Společná (druhá) délka s Hokejkou.

Nádherné plotny po odbočení z Hokejky.

Herdek to je ale lezeníčko!

Marťas v akci!

Klíčové místo: převísek a plotna do Puškáše!

Všichni tři na vrcholu Lomnického štítu.

Původní plán byl dojít až na Terinku a přespat před chatou na terase, jelikož chata byla plná. Nicméně po pár pivech na Skalnatém jsme došli na Zámku, kde nás přivítala velice příjemná barmanka s tím, že klidně mužem přespat zadara na podlaze v jídelně a vyrazit dál až ráno. Po dalších několika pivech bylo rozhodnuto a druhý den v šest ráno jsme vyrazili směr Terinka. Po snídani na Terince jsme něco po osmé dorazili pod stěnu. Náš další cíl byla hodně velká klasika s fixními štandy - Cesta k Slnku na Malý Ladový štít.

První dvě délky bylo opravdu hezké lezení rampama, koutama apod. Třetí délka začne velice hezky lehkým převískem, ale pak následuje dlouhé lehké lezení nejasného směru až na plošinku, kde je štand. Tahle délka měla skoro 60m, ale v topu je nakreslena skoro stějně dlouhá jak předchozí 30m. Další délka je bohužel stejně lehká a nejasná jako ta předchozí, ale aspoň finální směr na hřeben a pak pod výraznou plotnu je jasný. Další délka se ještě klikatí přes hranu, ale pak následuje ona délka, kvůli které tuto cestu lezete. Jedná se o kolmou asi 40m plotnu, která se buď leze diagonálně puklinou (V) nebo variantou vlevo koutkem kolem skoby až k finálnímu převislé hraně (měkčí VI). Nabuzení předchozími výkony jsme si vybrali variantu. Bylo to krásné vzdušné lezení, jen škoda že takováhle délka je v cestě jen jedna.

Po dolezení téhle délky se lehkým terénem dostanete až na široký JV hřeben. Topo zde navádí na sestup doprava, nicméně se po prvotním prozkoumání terénu jsme tuto variantu zatrhli a vydali se lehkým terénem na vrchol Malého Ladového štítu, kde musíte trefit správný žlab, kterým se již lehce dostanete do Sedielka, a pak dolů.

Sestup až k autu byl dlouhý a deštivý. S rehydratační přestávkou na Zámce nám to trvalo dlouhých 5 hodin a do auta jsme nastupovali jen pár minut před tím, než se strhnul opravdový slejvák.