Ryzí Borci z Hor: Obrovky kut

Obrovký kút a Arete du Vidle

Destinace výpravy: Jižní stěna Kežmarského štítu a Lomnický štít

Cíl: Kežmarský štít, Lomnický štít
Členové výpravy: Mrkva, Tomas

Datum: 12.-13.09. 2020

Autor: Mrkva

Jižní stěna Kežmarkého štítu je monumentální 700 m vysoká stěna, která se tyčí nad Skalnatým plesem. Spolu s JV stěnou Lomničáku a severní stěnou MKŠ patří k největším, nejznámějším a nejdostupnějším stěnám ve Vysokých Tatrách. Vede zde několik cest, ale když jsem si měl vybrat jednu z nich, Obrovský kút byl jasná volba. Logická linie za VI skýtající nádherné vzdušné lezení. Cca uprostřed cesty křižuje linii výrazná rampa, která diagonálně dělí stěnu vejpůl. Některé novější a těžší cesty začínají až nad touto rampou, kam se dá zespodu jednoduše dostat cestou Levé vhloubení (levý Puškáš). Tato cesta je přejištěna stylem P2 (štandy + nějaké mezijištění, avšak něco matroše je potřeba). My jsme však začli Obrovský kút pěkně odspoda, abychom si pořádně vychutnali i tatranské trávy a štandy na vlastním.

Fototopo, zdroj z tatry.nfo.

První délka je velice lehká a shodná s Birkenmayerem, který je přejištěný, takže tenhle štand je na nýtech. Následuje zajímavější délka, kde nesmíte minout nevýraznou polici doleva na hranu, jinak se pustíte do převisu za 7+. Tomas ji nejprv minul, ale naštěstí se dokázal vrátit ke mně na štand. Ja už jsem si odbočky všimnul a přelezl pěknou délkou na plošinu, kde se štandovalo na vlastním. Zde je lepší se řídit fototopem, jelikož klasické topo na tatry.nfo mi přišlo dost orientačně nepřehledné, někdy až zavádějící. Následovalo několik pěkných délek a pár míst za V, ale převážně se pohybujete v lehčím terénu. Poslední (dvoj) délka ve spodní části je dost lehký dolez na rampu, který jsme šli souběžně.

Spodek Obrovského kúta.

Po rampě vystoupáte asi 100-150m nahoru, až pod výrazný obrovký kút - cíl vaší cesty. Další délku je dobré začít oblezem zprava, tj. jít po rampě jěště kousek hore, a pak se traverzem doleva v lehkém terénu (III) vrátit zpátky. My jsme si však vybrali variantu přímo, kde do stejného místa doleze přes malý převisek tak cca za V. Nyní vás čeká klíčové místo. Netriviální plotna a kout nahoru, potom obávaný traverz pod převisem, kde vůbec nevíte, co s nohama a následný finální výšvih zboku přes převis. Osobně bych řekl, že to bylo tak za VII-, ale tatransky pouze za VI :D

Odtud následují tři délky, které jsou opravdu úchvatné, expozice jde na maximum a vy si užíváte pravě skalní porno! Není to těžké ani triviální lezení v dobré skále, kde se dá dobře zakládat - co víc si přát.

Expozice šla občas opravdu na maximum!

Skalní porno... :D

S přibývající výškou atmosféra houstla.

Jakmile dolezete poslední lezeckou délku, čeká vás ještě cca 300 m lehkého souběžného lezení až na vrchol Kežmarského štítu. Zde jsme zabivakovali a užili si romantickou noc na vrcholu Kežmaráku.

Bivak na Kažmaráku.

Ráno jsme kopli do vrtule a pustili se do Arete du Vidle neboli Vidlového hřebenu. Výhoda bivaku je v tom, že jste první v cestě a po dolezení máte na Lomničáku hafo času na pivo a cigára. A my jsme si tento nádherný hřeben v poměrně lehkém terénu opravdu užívali. Je zde pár míst, které se rozšiřují a člověk musí najít tu správnou cestu nebo slaňák, ale čím víc jsme se blížili Lomničáku, tím byla cesta jasnější a po 3,5 hodinách od Kežmaráku jsme již stáli na terase na Lomničáku s pivem v ruce. Opravdu úžasná tůra!