Mayerlrampe aneb severka se vším všudy
Destinace výpravy: Grossglockner (3 798 m n.m.), Vysoké Taury, Rakousko
Cíl: Mayerlrampe, D, 600m
pár nýtů úvodním kuloáru, SZ hřeben fixní štandy po 50m, jinak po vlastním
Vybavení: ledovcové, mixové - sada frendů (vel. 0.2-2 BD) a 4-6 kratších šroubů
Členové výpravy: Mrkva, Michal
Datum: 30-31.10. 2021
Autor: Mrkva Po úspěšném přelezu Pallavichiniho kuloáru v červnu 2021 jsem si vytyčil jako další cíl v severce Glockneru cestu Mayerlrampe. Jedná se o jednu z nejpříjmějších a nejlogičtějších možností, jak se dostat z bivaku pod severní stěnou až na vrchol Glockneru. Oproti známějšímu bratrovi Pallavichinimu, kdy je lezecky netriviální pouze vrchní část cesty, v Mayerlrampe se leze skoro pořád. I když se nejedná o nijak těžké lezení, mixový terén a finální skalnatý hřeben řadí tuto túru do klasických cest severních stěn. A jak to teda celé probíhalo?
V sobotu 30.10. 2021 jsme brzo ráno s Michalem vyrazili z Brna směr Franz-Josefs Hoehe, kde jsme přijeli kolem poledne. Navlékli jsme si saky paky a už jsme si to štrádovali po Pasterze Gletcher směr bivak. Dobře načasovat příchod na glockner bivak je pro mě vždycky oříšek. Buď vyrazíte už večer, někde v Reichu přespíte a na Hochalpinstrasse vjíždíte hned po otevření v 06:00 a na ledovci musíte být nejpozději v 07:30. A nebo vyrazíte až ráno a na ledovec se dostaneme až po poledni. Všechny ostatní časy znamenají za slunečného počasí nepříjemně rozbředlý sníh, jelikož přístup k bivaku je východní stěna, která dopoledne dostává opravdu hodně sluníčka. Pokud již cestu na bivak znáte a můžete tím eliminovat případné bloudění, rozhodně doporučuji příchod až v pozdních odpoledních až večerních hodinách. Ať už tak či tak, když na jaře nemáte tvrdej firn pod mačkama a nebo zde jdete na podzim, kdy se zas nevyhnete skalním úsekům, počítejte solidních 5-6h pro přístup na glockner bivak. Přístupová cesta navíc mnohdy není jednoznačná a skýtá několik možností, které jsou více či méně vhodné a né vždy jde poznat, která je ta pravá.
My jsme se každopádně po šesti hodinách, kdy jsme posledních 30 minut šli s čelovkou, doškrábali na bivak, kde nás přivítala dvojce Slovinců, kteří měli v plánu Achenbrenner - tato cesta je hodně závislá na podmínkách, když jsou dobrý, je to prej elegantní a poměrně lehký lezení; když jsou špatný, je to těžký, dlouhý a nebezpečný. Momentálně měly být prej hodně dobrý podmínky, a tak jsem trochu klukům záviděl, ale stejně jsem si říkal, že bych do toho teď s Michalem ještě nešel, pač se jednalo o náš první společný lezecký výstup a Mayerlrampe byla pro mě cesta "víc na pohodu".
Každopádně vydatná večeře a pokecání se slovinskýma parťákama na sebe nenechalo dlouho čekat a plni očekávání ze zítřejšího výstupu jsme to o půl desáté zabalili. Budíček ve 04:15 a v 5:15už vycházíme z bivaku. Přístup do kuloáru je asi 20 min od bivaku. Je dobré si večer předtím přístup pořádně prohlédnout, jelikož v 05:30 je na konci října tma jako v pytli.
|
Pasterze Gletcher
|
|
Ošemetný přístup k bivaku - buď vlevo přes ledovec nebo vpravo přes skály.
|
|
Nový Glockner bivak pro 16 lidi.
|
Odtrhovka šla v klidu, a pak to bylo cca 150m lehkým terénem nahoru, kde jsem občas něco založil, ale víceméně se jedná o obdobný terén jako spodek Pallavichiniho, takže pro zkušenější borce jištění netřeba. Po šesté hodině ranní se začlo rozednívat a to právě včas, abychom odbočili do rampy. Možností kde odbočit a kudma rampu lízt je mnoho. Často se lezci uchylují k tomu, že lezou při pravé (horní) hraně rampy, kde je skála, o kterou se dá jistit. Nicmeně se jedná o poměrně lehké lezení při sklonu 60-70°, takže my jsme si vybrali linku někde uprostřed rampy, kde se mi zdála nejsilnější vrstva ledu a firnu. V úplně ideálních podmínkách je celá rampa pokrytá tvrdým firnem, ve kterém jednoduše šlapete schody. Tohle je poměrně časté v sousední Pallavichinim, ale v Mayerlrampe jsem to viděl jen na fotkách mnohaletého stáří. Každopádně při souběžném lezení jsme těch 300m vylezli poměrně rychle. Finální délka rampy před sněhovým polem, které se napojuje na SZ hřeben, byla opravdu nádherná, jelikož se z široké rampy stal úzkej vyledněnej žlabík ala Chamonix.
|
Mayerlrampe v celé své kráse!
|
|
Mayerlrampe cca z půlky.
|
|
Horní část Mayerlrampe.
|
|
Finální žlabík Mayerlrampe.
|
Potom jsme prešli jsme sněhové pole s přestávkou na tyčinku a vrhli jsme se do krásného zimního SZ hřebenu Glockneru. Svým charakterem mi to trošku připomnělo Karbunkulový hřeben v Tatrách, ale tady se přece jen víc stoupá nahoru a je zde i jedno místo, kterému bych dal M4, pokud se nedalo nějak obejít. Každopádně se jedná o cca 200m hezkého vzdušného hřebenovitého lezením, kde každých cca 50m najdete nýty, takže pár frendů na dojištění se taky hodí.
|
Sněhové pole a hřeben finální napravo, pozn. efekt rybího oka.
|
|
Krásná zimní hřebenové lezení.
|
|
Nádherné scenérie před vrholem.
|
|
Michal a Mrkva na vrcholu Grossglockneru!
|
Na vrchole jsme stáli v 9:45, takže 4,5h od východu z bivaku - dobrej čas! Pauza na jídlo, cigárko, pár fotek a už jsme pelášili dolů. Bylo tady o dost míň lidí než před půl rokem, když jsme lezli Pallavichiniho, takže sestup byl poměrně k Adlersruhes rychlý. Pak ale přišla pasáž, která na podzim vypadá o dost jinak než na jaře. Na jaře si lze totiž vybrat skoro jakýkoliv žlab a tím sestoupit po sněhu dolů. Na pozdim je však spodek bez sněhu a člověk se musí z ledovce dostat na travnatou skálu. Je zde několik variant, jak překonat ledovcové čelo a my jsme se trefili až na podruhý. Pak však přišla pasáž, kde jsme zřejmě neodbočili vlevo přes hřeben, ale pokračovali přímo dolů a to nás stálo mnoho času a hledání. Nakonec se to však podařilo a my jsme našli značku a strmý chodník po vyklavých šutrech. Bylo 31.10. a v 17:00 měli zavírat Hochalpinstrasse. Pokud pojede k nejbližšímu výjezdu do Heiligenblut, máme to cca 25 min autem. Jak nám bylo řečeno při vjezdu, když nestihnem vyjet, můžem si pro auto přijet na jaře, až ji zase otevřou. My jsme byli cca 4 km po ledovci od auta + 200 výškových metrů zpátky nahoru na Franz-Josefs-Hohe a na to jsme po předchozím bloudění měli asi hodinu. Začal tedy trochu závod s časem. Vzali jsme nohy na ramena a střídavým během a chůzí jsme se se zvyšujícím funěním přibližovali k autu. Posledních cca 100 výškovým metrů po kamenitým schodišti bylo opravdu epických. 16:29 jsem doběhl k autu já, 16:34 jsem nabral Michala u výlezu na vyhlídku a 16:59 jsme projížděli bránou do Heiligenblut :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat