Ledolezení v Cogne

Ledolezení v Cogne

Destinace výpravy: Cogne, Aosta valley (Grand Paradiso), Itálie  
Cíl 1: Cold Couloir (Valeille valley), WI 4+, 550m, TD-
Cíl 2: Patri (Valnontey valley), var. WI 4/5, 250m, TD
Členové výpravy: Mrkva, Švadla

Datum: 08.-09.02. 2020

Autor: Mrkva


Dlouho jsme se Švadlou rozmýšleli, kam jet, jelikož v Rakousku se kvůli teplé zimě doposud skoro vůbec nelozilo, a tak nakonec padla volba na Cogne, z kterého jsme měli aspoň pár pozitivních reportů. V pátek večer jsem přiletěl do Ženevy a cca za 3 hodiny jsme už byli ubytovaní v La Mine těsně nad Cogne.

Na první den jsme si vybrali lehčí, ale hoodně dlouhou cestu Cold couloir v udolí Valeille (550 m, šest lezeckých délek prokládanými sněhovými poli, dobrý popis cesty na https://www.camptocamp.org/routes/57276/fr/cogne-valeille-cold-couloir). Tuhle cestu jsem vybral jako přípravu na delší severní stěny v Alpách. Lezení nebylo těžké, ale aby to člověk stihl za světla (s Italským startem v 08:00 z parkoviště), musel být dost rychlý. Jelikož je letošní zima divná a hlavně hodně teplá, nevěděli jsme, co bude lozitelné, ale jak se ukázalo, Cold couloir byl jeden z mála ledu, kterej vypadal jakž takž dobře. Na východní straně Valeille nebylo lozitelné vůbec nic a na západě jen sem tam něco.

Cold couloir

Přístup až pod led byl na alpské poměry hodně kratký (cca 1h), ale již nějákou chvíli tam byla nalezena jedna anglická dvojce, která se pohybovala dost pomalu. Po cca 15 minutách čekání jsem nalezl do první délky, která zespodu rozhodně nevypada nejlíp, a pokud bychom nahoře naviděli krásně natečený crux, asi bychom šli jinam (ale kam?). První délka cca 50 m za WI 4/4+, pak štand krátké ledové pole, další čekání na Anglány a do druhé délky cca 50m za WI 4 nastoupil Švadla. Za touhle délkou následovaly dvě délky převážně přes sněhové pole s jedním krátkým lehkým výlezem. Tady jsme trochu sprintovali, abychom předehnali Anglány na širším useku, což se nám nakonec podařilo a do další lezecké délky (cca 30 m WI 3+) jsme nastupovali obě dvojice naráz (tak akorát široký led pro dva).

První délka

Druhá délka

Sněhové pole s krátkým ledovým žlabem

3. (lezecká) předbíhací délka

Po téhle délce následovalo další sněhové pole, a pak 80m crux za WI 4+, který vypadal nádherně. Tady se cesta rozděluje na dvě varianty. My jsme si vybrali tu pravou, jelikož vypodala o něco težší a hlavně byla velice krásně natečená. Následovalo 80m krásného lezení, kdy jsme na spodní lehké pasáži postupovali souběžně, abychom nemuseli dělat další štand. Nad cruxem je poslední in situ štand na dvou rezavých skobách a dále pokračuje lehčí terén - kombinace sněhovývh polí a krátkých ledu do obtížnosti tak max WI 3+. My jsme to (souběžně) dolezli až do konce, a pak slanili na Abalakovech, ale příště bych radši skončil hned nad cruxem, protože pak už vás žádné težké lezení nečeká.

4. délka - 80m crux

5. a 6. lehká délka

Další den jsme se rozhodli pro Valnontey valley s tím, že polezeme, co bude v podmínce, ale předběžně jsme vybrali Patri, což je velice oblíbený led, který ale nabízí několik variant, takže se zde vměstná i několik dvojic. Přístup byl o něco další než do Vaileille valley, ale stejně jsme byli cca za 1:15 h pod ledem. Jelikož byla před náma jedna trojička, rozhodli jsme se pro variantu přes 15m rampouch za WI 5. Zvolil jsem línii hned vedle skály, abych ji mohl patřičnš využít. Led byl střašně křehký a já jsem co chvíli shazoval kusy rampuchu. Ve vrchní části rampouchu, která je chvilku i převislá, jsem se přesunul víc doleva, což se ukázalo jako dobré razhodnutí, jelikož kvalita ledu se o dost zlepšila a navíc zde byly dírky od cepínu, kterých jsem si předtím nevšiml.

Nad rampouchem je cca jestě cca 30m lehkého ledového terénu, a pak následuje dloouhé sněhové pole až pod rozdvojení Parti ma dvě krásné varianty - Gauche (WI 3+/4) a Droite (WI4+). My jsme nakonec vylezli obě s tím, že težší varianta Droite vypadala z dálky velice drsně (aspoň za WI 5), ale při bližším  prozkoumání zde byl patrný komín, který se táhl šikmo ledovou stěnou. Musím říct, že jsem yatím nikdy nelezl ledový komín, který byl navíc tak olezený, ža každý stup nebo místo na cepín bylo jasně viditelné. Celé to byla taková jedna velká cepínová hákovačka a rozhodně nejlehčí WI 4+, co jsem kdy lezl.

Takovej mix za M5

A jsem tam!

Gauche varianta Patri - WI 4

Droite varianta Patri - WI 4+

Stanislawski

Stanislawského cesta na Vysokou

Destinace výpravy: Vysoká (2547 m n.m.), Tatry  
Cíl: Stanislawského cesta, WI 4/M4-5, 500m, TD
Členové výpravy: Mrkva, Tomáš

Datum: 18.01. 2020

Autor: Mrkva
Doporučený matroš: 8 krátkých šroubů, mikrovklíněnce, volitelně i nožové skoby

O téhle cestě jsem dlouho snil. Nejdřív jsem si ji chtěl dát jako klient horského vůdce, ale nakonec jsem dospěl až do stádia, kdy jsem se na to cítil sám, a tak jsem zavolal Tomášovi a v pátek odpoledne vyrazil z Brna směr Tatry. O podmínkách jsme bohužel žádné info neměli, ale dle Zobanova doporučení, že tato cesta je nejlepší po odeznění teplé fronty a následným ochlazení, jsme to měli mít v ideální. Večer jsme se oba sešli na Popradském, dali pár piv a panáků, jak je na Slovensku zvykem, a v jednu ráno jsme zalehli. Budíček ve čtyři ráno, po třech hodinách spánku, byl jak lisknutí mokrým hadrem přes ksicht... ale kde je vůle, je i chuť, a tak jsme kolem páté ráno vyráželi směr sedlo Váha mezi Rysy a Vysokou. 

Z původního plánu jít s lyžema na zádech sešlo po pár pivech předchozí noci s místním horským vůdcem Kořenem, kterej si byl jistej, že jižní stěna Vysoké zůstane betonově tvrdá přes celý den. A tak jsme zatlačili slzu, nechali lyže na chatě a mašírovali si to v lyžákách. Cca za 2,5h jsme byli pod nástupem. Vypadalo to... hmm, zajímavě. Rozhodně to nebylo vyledněný tak, jak jsme čekali, ale tenká glazura byla víceméně všude. Hned první délka vám hodně napoví o čem tato cesta první možné jištění je in-situ smyce na skále cca po 20 m, která dává první a víceméně poslední možnost z této cesty zdrhnout.

Začátek Stanislawského cesty na Vysokou

My jsme však bez debat pokračovali dál a i když byla glazura tenká a člověk musel cepíny umísťovat opravdu s citem, aby je hned neztupil o skálu, tak se nám tenhle styl lezení zamlouvat. Jakmile jsme si na tento tenký alpský led zvykli, lezení se stávalo opravdovým požitkem a my jsme si tyto tenké ale zato super podmínky opravdu užívali. Největší obtíž téhle cesty není v její technické obtížnosti a nebo délce, nýbrž v nemožnosti jakéhokoli zajištění. Během prvního úseku, který měří cca 150 m a skýtá lezení do WI3+, jsem založil jedno fixní jištění a asi 5 krátkých šroubu. Lezli jsme simul, jelikož terén nebyl obtížný, bylo rychlejší a na štandy prostě nebylo kde.

Nejtěžší délka první části za WI 3+ a výlez do sněhového pole

Další usek je cca 150m ve sněhovém kotli cca 45° - lehká pasáž bez jediné možnosti zajištění. Poté začíná druhá část cesty, která má být o něco výživnější. Z původního plánu lízt teď klasicky na 60m délky sešlo, protože znovu nebylo kde udělat štand. Cca 80m od kotle dolezete pod první crux. Buď se dá lízt lehčí variantou vlevo, ale bez možnosti zajištění a nebo lezete těžší variantou vpravo, kde je jedna schovaná černá smyce a po 8m i jedna rezavá skoba. Tady jsme se vystřídali a Tomáš vytáhl tuhle krásnou délku za M4+/5 (cca 8m kolmýho mixu a dalších 10m lehčího ledu). 
 

Sněhové pole

Začátek druhé lezecké části - z kotla na vrchol

První crux za M5

Potom následuje další sněhové pole a druhý crux. Tady se dá lízt buď přímo 20m za WI4/4+ a nebo šikmým vyledněným cca 15m žlabem, kterej je prej za M5. Ten jsem si vybral já a byla to dobrá volba - super lezení tak za M4+. Za dalších 10m jsem konečně založil mikrofrenda (celkově druhého frenda v této cestě) a pokračovali jsme dál simul lezením. Následuje sněhové pole a konečně odbočka doprava na hřeben a posledních pár metrů na západní vrchol Vysoké.

Druhý crux za M4+

Vrchol Vysoké

Mrkva a Tomáš na vrcholu!

Bylo něco po poledni, cesta nám trvala 5h, nahoře bylo krásně a obloha pokrytá cirrusama. Centrální žlab úplně tvrdej, takže díky, Kořen, měls pravdu. Půl hodiny na vrcholu a za další dvě hodiny přes Dračí sedlo znovu na chatě. Opravdu povedený den s krásným výstupem!

Ledolezení Gruensee a Klausenfalle 2019

Ledolezení Gruensee a Klausenfalle 2019

Destinace výpravy: Enzigerboden, Rakousko  
Cíl 1: Tunnel Rohre, WI 4/5, 15 m
Cíl 2: Klausenfalle, WI 4/4+, 70 m
Cíl 3: pokus o Glaserne Madonna, 210 m, WI 5-
Členové výpravy: Mrkva, Janek, Honza

Datum: 22.-24.02. 2019

Autor: Mrkva 

Na sezónu 2018/2019 jsme měli jako hlavní cíl Glaserne Madonna (210 m, WI 5-, oblast Grunsee, Rakousko). Bohužel mi však den před odjezdem vypadl parťák a nepodařilo se mi tak narychlo někoho sehnat. Nicméně vše už bylo domluvený, další dva kluci nachystaní a dobré bydlo mne pálilo tak moc, že jsme se domluvili na lezbu ve třech a vyjeli směr Enzigerboden.

Jelikož jsme vyjeli brzo už ráno, měli jsme v plánu odpoledne vylízt nějaký jednodélkový ledy. Vybrali jsme si údolí Rauris, které je proslulé svými variabilitou a rychlou dostupnosti ledů. Nicméně se i v 1200 m n.m. ukázalo, že obleva dolehla už i sem a ani severní expozice nestačila, takže jsme to otočili jeli přímo do Enzigerbodenu. Zde je několik treninkových krátkých ledů s orientaci na západ, což nebylo vzhledem ke stávajícím podmínkám ideální. Naštěstí byl však jeden krásný strmý led na tunelem dobře natečený a dostatečně schovaný, aby ještě držel, a tak jsme si tu aspoň trochu zablbli.

Jelikož byla pořád ještě lavinovka na trojce, vyrazili jsme další den na vyrazili na lyžích na Klausenfalle. Tato oblast sice není lazinózní, ale kvůli NW orientaci jsou na konci února jsou už skoro všechny težší rampouchy opadaný, a tak nám zbyla jen jedna možnost. Led cca 70m za WI 4/4+.

Další den jsme vyrazili na Madonnu. Všechno vypadalo velice dobře. Přišli jsme pod stěnu, nachystali vercajk a v tu chvili spadl obrovský rampouch ze střední části stěny. Asi tuna ledu se prohnala kousek od nás přímo na týpka, co si to mašíroval kousek za námi. Naštěstí stačil na poslední chvíli uskočit a nic se mu nestalo. Nicméně tato skutečnost spolu s tím, že slunce hned ráno vytrvale pařilo na vrchní část Madonny, která nevypadala uplně nejlip, vedla k tomu, že to první hodně vytrvalostní 50m délce za 4+ jsme to otočili a šli dolů.

Sertig Dorfli

Ledolezení v Sertig Dorfli - Davos (CH)

Destinace výpravy: Sertig Dorfli, Davos (CH)
Cíl: Namenlos I WI 4, Kleine Saule WI 4+ , Coulir WI 4
Členové výpravy: Mrkva, Švadla

Datum: 07.-08.12. 2019

Autor: Mrkva 

Sertig Dorfli je ledolezecká destinace kousek od Davosu ve Švýcarsku, která nabízí velice dobré ubytování, krátký přístup a hlavně 6 krásných ledů v délce cca 100m a obtížnosti WI 3+ až WI5. Obrovskou výhodou je i webcamera umístěna na streše penzionu směřující přímo na ledy, takže lze jednoduše zjiastit do podmínek jdete, viz https://www.walserhuus.ch/de/webcam-davos.html

Pohled na 5 ledů v Setig Dorfli

První den jsme se pustili nejdříve do Namenlos I. Dvoudélkový led druhý zleva za WI 4. Poté jsme se vrhly na led Kleine Saule, který je zakončený krásným asi 8 m rampouchem. Zde jsme to museli bohužel otočit, jelikož jsme se tlačili ještě s jednou dvojcí, která nám nakonec zablokovala cestu v místě, kde byl hodně špatný led, a tak jsme raději slanili dolů.

Namenlos I za WI 4

Dolez k fixnímu jištění na Namenlos I

Druhý den jsme znovu nalezli do Kleine Saule, tentokrat sami a vylezli jsme si jak lehčí variantu vlevo tak těžší vpravo (top-rope). Jelikož Namenlos II byl nekomprimisně obsazen dvojici šílených Němců, kreří stále lozili jednu délku nahoru a dolů, padla další volba na Couloir, jelikož nejtěžší led Saule za WI 5 ještě nebyl dostatečně spojený. 

Kleine Saule zespodu

Pohled z Kleine Saule

Saule WI 5, zatim nelozitelne

Na začátku nás čekala ledová sprška od dvojice, která slaňovala dolů, ale pak jsme si užili krásné kaskádovité lezení, které bylo opravdu za odměnu.

Druhá délka Couloir za WI 4

Dolez Coloir za WI 3+