Zuestoll

Zuestoll - Churfirsten (CH)

Cíl výpravy: Zuestoll, Churfirsten oblast Wallensee
Cesta: Alte Sud, 6b+, 320 m, P4
Členové výpravy: Mrkva, Švadla

Datum: 26.-27.10. 2019

Autor: Mrkva

Po dlouhé době jsem doma konečně dostal propustku a jako otec již dvou dětí jsem konečně 25.10. vyrazil znovu na skály. Spolu se Švadlou jsme si vybrali dost ambiciózní cíl a to jižní stěnu Zuestoll, což je jeden z těch mnoha vrcholků, které vidíte, když jedete kolem Wallensee. Zuestoll je cca 250-300 m stěna, která skýtá několik cest z nichž nejlehčí je za 6b+.

Vybrali jsme si přístup ze severu a kolem osmě ranní jsme byli na parkovišti a před námi se tyčilo asi 5 vrcholků Churfirstenu, které zezadu vypadaj skoro stejně. No a to se ukázalo jako první kiks jelikož jsme si to naivně mašírovali ke špatnému vrcholku. Tohle jsme však zjistili až když jsme asi po dvou hodinách došli pod stěnu. Následně jsme zjistili, že Zuestoll je až ten vrcholek ob další horu, a tak následoval dvouhodinový překotný přesun po strmých svazích až pod Zuestoll. Celkem mě překvapilo, že samotný přístup ze sedla pod stěnu vypadá ze začátku velmi exponovaný a úplně jsem se do něho teda nehrnul. Nakonec jsme však kolem dvanácté stanuli pod stěnou.

I když byl konec října, slunko pralo do zad jak cyp a mi jsme za chvíli začli pociťovat akutní nedostatek vody, jelikož jsme ji dost spotřebovali při čtyřhodinovém přístupu (který měl být 1.5 h). A tak jsme se po třech délkách rozhodli, že to otočíme. 

Cesta zpět k autu byla sice o dost kratší, než ta nahoru, ale jelikož jsme měli auto o něco dál než bylo potřeba a ještě jsem musel skočit pro batoh, který jsem si cestou na špatný kopec odložil, dostali jsme se k autu až za tmy. Ubytování pod širým nebem bylo ale luxusní, jídla a pití taky dost a tak se rozčarování z pokaženého prvního dne během noci rozplynulo a ráno jsme vstávali natěšení na další pokus.

Cca za hodinu a čtvrt jsme byli od auto pod stěnou a tentokrát jsme nalezli do Chico Mendez za 7a. Tady jsem se ale hned na první lezecké délce za 6b+ dost spálil. Ja sice tuhle obtížnost na stěně lozím, ale jelikož jsem se na skálu dlouho nedostal, necítil jsem se na tomhle krutopřísným rajbasu moc jistej a odlezy cca 5 m mi k hákování moc nepomohli. Naivně jsme totiž předpokládal, že to zde bude stejně dobře zajiśtěný jako na Bockmattli a bude se dát v nejhorším hákovat, tady to ale opravdu nešlo. A tak jsem se se svěseným ocasek vratil dolů ke Švadlovi a rozhodli jsme se, že dokončíme cestu ze včerejška, což byla suverénně nejlehčí a jediná plně zajištěná  cesta v této stěně. 

I když má jižní stěna asi 270 m, tato cesta má 320 m a to z toho důvodu, že se dost kroutí a opravdu si vybírá tu nejlehčí variantu vzhůru. Přibližně po čtyřech hodinách krásného lezení po plotnách, spárách, koutech apod. jsme dolezli nahoru. Byla to parádní cesta v těžké a slunečné jižní stěně Zuestollu, kde se možná ještě jednou vrátím, ale až hooodně potrénuju a budu lízt aspoň za 7b :D

Cesty v jižní stěně Zuestoll - z apky Vertical life

Topo cesty Alte Sud za 6b+

Pohled ze sedla na nástup

Meditace (cigárko) před výstupem

Pohled na stěnu z nástupu

Traverz - jedna z prvních (lehkých) délek

 

Švadla v akci!

Težší místo, trochu převisu za 6b

Poslední délka

Ledolezení ve Valais 2019

Ledolezení ve Valais 2019

Destinace výpravy: Valais, Švýcarsko
Cíl 1: Goppenstein, var. WI 4+, 200 m
Cíl 2: Cascade du Telegraph ,  WI 5/5+, 55 m
Cíl 3: Cascade de la Mine ,  var. WI 5-, 100 m
Členové výpravy: Mrkva, Javor

Datum: 08.-09.02. 2019

Autor: Mrkva 

Jelikož nám plánované lezení v lednu na Gruensee kvůli lavinové situaci nevyšlo, zvolil jsem záložní plán a vyrazil do Ženevy za Javorem. Přiletěl jsem v pátek něco před půlnocí a hned z letiště jsme s Javorem vyrazili směr Goppenstein.

Název Goppenstein je nejznámější asi jako misto, kde nasednete na vlak, který vás převeze na druhou stranu Bernských Alp. No a krom vlakové zastávky, je zde i krásný, lehce dostupný a poměrně dlouhý led, který se nazývá, jak jinak než Goppenstein (cca 1200 m n.m.). Přijíždějíc z Valais ho uvidíte po pravé straně asi 500 m před vlakovou zastavkou a těsně před mostem, za kterým se dá po levé straně zaparkovat (a klidně i přespat). Odtud je to bud tunelem zpátky nebo přímo z parkoviště asi 30 min až pod led.

Goppenstein kolem poledne (NW expozice)

Za dobrých podmínek je led obtížnosti WI 3+ z var. napravo za WI 4. I když sněhu bylo letos hodně, ledu bylo naopak poměrně nedostatek, takže za daných podmínek bych tomu dal tak za WI 4 a var. za 4+, kterou jsme lezli my. Varianta je vlastně taková direttissima v druhé a třetí délce. Čtvrtá délka není, bohužel, vždy lozitelná a i my jsme kvůli teplotám, kdy přes led tekl potůček a prosvítala skála, to po třetí délce otočili. Celkově bych délky hodnotil takto:

1. délka: WI 3/3+, 50 m
2. délka: WI 4+, 50 m
3. délka: WI 4-, 50 m 
4. délka: WI 3, 50 m, nelezena

Úsek za WI 4+

Pohled shora

Třetí délka

A jde se domů... tady jde vidět jak málo ledu bylo!

Vylézt nahoru a slanit dolů nám trvalo 3h, lezli jsme v pátek a krom nás tu nikdo nebyl. Goppenstein na zapůsobil mě velice pozitivně a hodí se na rozlez nebo kratší den (půlden). Když jsme došli k autu, bylo už poledne a teplota mírně nad nulou. Bylo tedy jasný, že na původně plánovaný odpolední Kandersteg je dost pozdě a hlavně moc teplo (pouze 900 m n.m.). Rozhodli jsme se tedy, že naše další destinace bude Zinal a led Cascade du Telegraph.

Tenhle led je krásně viditelný od lanovky (a leží prakticky pod lanvkou), jenže zdání klame a přístupová cesta je nejasná a poněkud dlouhá. My jsme zvolili přístup zprava lesem, další varianty vedou nalevo nebo přímo. Nevím, jaká je nejlepší, ale nám to až pod led trvalo cca hodinu svižné strmé chůze.

Led byl sice poměrně dobře natečený, ale struktura ledu byla dost na hovno. Začátek tvoří lehká rampa cca 10-15 m, na kterou se nalejzá většinou zleva, a pak přímo nahoru 20 m v kolmém ledu. Pak se to narovnává a dolez ke slaňáku, kterej je na skále vpravo, je zas easy. Musím přiznat, že těch 20 m v kolmém, rampouchovitém ledu bylo pro mě dost náročných a dokonce se mi podařilo při šroubování jednoho šroubu i spadnout, takže jsem se zase po roce proletěl na ledu. Naštěstí pro mě, v kolmém ledu to není takový problém a Javor mě pustil pěkně do měkkýho. No, nakonec jsem to po hodině snažení dotáhl až do konce a již za šera slanil dolu za Javorem, který se na to s ohledem na čas již vykašlal. Bohužel krom nástupové fotky nebyl moc čas a příležitost fotit...

Casc. du Telegraph

Další den jsme sice měli v plánu zas Kandersteg, ale vysoké teploty nás od toho odradily a my jsme vyrazili jsme znovu do Zinalu, ale tentokrát na místní klasiku Zinala Jones (přístup cca 45-60 min). Jenže, jak se ukázalo, další dvě dvojice měly stejnej plán, ale lepší příchozí čas. Bohužel jen málo okolních ledu v dobré kondici. Nakonec jsme zvolili jako náhradní variantu Cascade de la Mine (100m, WI 4+). První délka je hodně jednoduchá (WI 2) a dost mokrá, štand u mříží. Tady bych klidně vzal i nějakého začatečníka, jelikož se jedná a o lehké, ale hezké lezení na dobrém ledu.

První lehoučká délka v de la Mine

Štand u mříží po první délce

Na druhou délku jsem nastoupil já. Jelikož se mi nechtělo traverzovat asi 15 m doprava, kde měla vést nejhehčí linie za 4+, vzal jsem to po 5 m traverzu přímo nahoru. Tady vás čeká asi 15 m skoro kolmého ledu tak za WI 5-, a pak postupné narovnání a pohodový dolez. Celkově se mi tento led velice líbil a vřele ho doporučuju jako dobrou alternativu, když jsou okolní ledy obsazené.

 
 

Traverz cca 5 m

Nejtěžší délka v Casc. de la Mine

Javor slaňuje de la Mine