Šerák, Praděd, Jelení studánka, Lysá hora, ... tak tady jsme začínali před deseti lety. První zimní přechody, noční spanilé jízdy a dostatek slivovice.
Alpy, Andy, Himálaj, Ťan Šan, Hindúkuš, Kavkaz, ... a tady jsme teď! Kluci z Jeseníků a Beskyd, co mají společný cíl a chtějí jít stále výš a těžší cestou.
Kámoši, pro které jsou hory srdcovou záležitostí i životním posláním.


čtvrtek 17. února 2022

Obrovky kut

Obrovký kút a Arete du Vidle


Destinace výpravy: Jižní stěna Kežmarského štítu a Lomnický štít
Cíl: Kežmarský štít, Lomnický štít
Členové výpravy: Mrkva, Tomas
Datum: 12.-13.09. 2020
Autor: Mrkva 

Jižní stěna Kežmarkého štítu je monumentální 700 m vysoká stěna, která se tyčí nad Skalnatým plesem. Spolu s JV stěnou Lomničáku a severní stěnou MKŠ patří k největším, nejznámějším a nejdostupnějším stěnám ve Vysokých Tatrách. Vede zde několik cest, ale když jsem si měl vybrat jednu z nich, Obrovský kút byl jasná volba. Logická linie za VI skýtající nádherné vzdušné lezení. Cca uprostřed cesty křižuje linii výrazná rampa, která diagonálně dělí stěnu vejpůl. Některé novější a těžší cesty začínají až nad touto rampou, kam se dá zespodu jednoduše dostat cestou Levé vhloubení (levý Puškáš). Tato cesta je přejištěna stylem P2 (štandy + nějaké mezijištění, avšak něco matroše je potřeba). My jsme však začli Obrovský kút pěkně odspoda, abychom si pořádně vychutnali i tatranské trávy a štandy na vlastním. 

Fototopo, zdroj z tatry.nfo.

První délka je velice lehká a shodná s Birkenmayerem, který je přejištěný, takže tenhle štand je na nýtech. Následuje zajímavější délka, kde nesmíte minout nevýraznou polici doleva na hranu, jinak se pustíte do převisu za 7+. Tomas ji nejprv minul, ale naštěstí se dokázal vrátit ke mně na štand. Ja už jsem si odbočky všimnul a přelezl pěknou délkou na plošinu, kde se štandovalo na vlastním. Zde je lepší se řídit fototopem, jelikož klasické topo na tatry.nfo mi přišlo dost orientačně nepřehledné, někdy až zavádějící. Následovalo několik pěkných délek a pár míst za V, ale převážně se pohybujete v lehčím terénu. Poslední (dvoj) délka ve spodní části je dost lehký dolez na rampu, který jsme šli souběžně.

Spodek Obrovského kúta.

Po rampě vystoupáte asi 100-150m nahoru, až pod výrazný obrovký kút - cíl vaší cesty. Další délku je dobré začít oblezem zprava, tj. jít po rampě jěště kousek hore, a pak se traverzem doleva v lehkém terénu (III) vrátit zpátky. My jsme si však vybrali variantu přímo, kde do stejného místa doleze přes malý převisek tak cca za V. Nyní vás čeká klíčové místo. Netriviální plotna a kout nahoru, potom obávaný traverz pod převisem, kde vůbec nevíte, co s nohama a následný finální výšvih zboku přes převis. Osobně bych řekl, že to bylo tak za VII-, ale tatransky pouze za VI :D

Odtud následují tři délky, které jsou opravdu úchvatné, expozice jde na maximum a vy si užíváte pravě skalní porno! Není to těžké ani triviální lezení v dobré skále, kde se dá dobře zakládat - co víc si přát.

Expozice šla občas opravdu na maximum!

Skalní porno... :D

S přibývající výškou atmosféra houstla.
 Jakmile dolezete poslední lezeckou délku, čeká vás ještě cca 300 m lehkého souběžného lezení až na vrchol Kežmarského štítu. Zde jsme zabivakovali a užili si romantickou noc na vrcholu Kežmaráku. 

Bivak na Kažmaráku.

Ráno jsme kopli do vrtule a pustili se do Arete du Vidle neboli Vidlového hřebenu. Výhoda bivaku je v tom, že jste první v cestě a po dolezení máte na Lomničáku hafo času na pivo a cigára. A my jsme si tento nádherný hřeben v poměrně lehkém terénu opravdu užívali. Je zde pár míst, které se rozšiřují a člověk musí najít tu správnou cestu nebo slaňák, ale čím víc jsme se blížili Lomničáku, tím byla cesta jasnější a po 3,5 hodinách od Kežmaráku jsme již stáli na terase na Lomničáku s pivem v ruce. Opravdu úžasná tůra!

Tak takovej hřeben chceš, bejby!

Kežmarák za námi ...

... a Lomničák před námi!

Final countdown!


Kingspitze

 Kingspitz(e) a žula v Grimsel (CH)


Destinace výpravy: žula v Grimsel a vápno na Kingspitz
Cíl 1: Am Ueli sis Chueli na Mittagfluh, 400m, var. 5c+, P2
Cíl 2: NO Wand na Kingspitz (2621 m n.m.), 600m, 5c+, P2/P3
Členové výpravy: Mrkva, Javor
Datum: 31.07.-01.08. 2020
Autor: Mrkva

Grimsel je velmi známá žulová oblast ve Švýcarsku. Skýta velké množství skalních výstupů převážně v kvalitních žulových rajbasech s tvrdou klasu. Jelikož jsme přijeli do oblasti Grimsel až v pokročilém dopoledni, vybrali jsme si lehce dostupnou západní stěnu Mittagfluh a cestu Am Ueli sis Chueli, var. za 5c+. Za dvacet minut jsme byli od auta pod nástupem a vrhli jsme se vstříc žulovému rajbasu a cestě . Lezení to bylo zábavné, akorát se po chvíly začalo do stěny opírat slunce a my jsme se začli nemilosrdně smažit. Zejména naše palce toho měli po 400 metrech na vyhřátém rajbasu opravdu dost a Javor dokonce dolezl dvě poslední lehké délky v teniskách. Následoval poměrně dlouhý sestup k autu - cestou se dá i slanit, ale pokud nejste sami, což většinou na Mittagfluh nejste, je lepší to obejít.

Mittagfluh zespodu - rozhodně tu nebudete sami...

Spodní část Mittagfluh.

Javor v horní části Mittagfluh.

Na další den jsme si připravili pěknou pecku. Jeden z vrcholů Engelshornu Kingspitz a její úchvatná NO Wand a 600 m lezení za 5c+. Přístup byl dlouhý, hodný alpského velikána. Trvalo nám to, myslím, skoro tři hodiny, než jsme se dostali až pod nástup.

Topo Kingspitz
 
NO stěnna Kingspitz

Nejdříve vás čekají lehké diagonální délky a potom začne neskutečné krásné lezení, kde musíte občas něco založit, ale vždy je v délce pár fixních jištění. První kolmější lehká délka za 4c, poté dost záživné délky za 5c a 5c+, lehčí 4b a zas 5c+. 

Druhá lezecká délka za 5c.
Netriviální 5c+.
Krásný exponovaný výlez z délky za 4b.
Další 5c+.
Javorova Nemesis délka prej za 5a.

Potom série lehčích délek až k krásně široké spáře ze 5a, která Javora dost potrápila. Dolez této délky je těsně před klíč, což je takový krátký převis, který je rozhodně těžší než psaných 5c+. Následuje orientačně netriviální dolez, který se dá jít už v botech. Fixního jištění ubývá, ale stejně je to na vrchol ještě cca 200 m. Nahoře je - jak jinak - nádherný výhled, který jsme si však moc neužívali, jelikož bouřka se blížila mílovými kroky. Stihli jsme sestoupit asi 200 m těsně pod hřeben, když nás dostihla taková pravá letní horská bouřka. Cca na 30 min se zatmělo, ze sestupového žlabu se stala malá říčka a blesky hřměli všude kolem. Poté, co udeřil blesk do skály jen kousek od nás jsme se trosku připosraní zastavili a vyčkali na konec bouřky, který naštěstí přišel brzy. Poté už následovalo slanění několika délek po mokré skále s mokrými lany... a pak už jen nekonečný sestup po strmých kamenitých a travnatých svazích až k autu. Cesta nebyla orientačně vůbec lehká a některé úseky taky nebyly z těch nejlehčích. Díky bouřce nám sestup trval asi 4h, a tak jsme k autu došli těsně před soumrakem. Každopádně celkově 14h výstup byl úspěšně za námi a my jsme byli šťastní, že jsme v pořádku dole.

Mrkva nastupuje do cruxu!
Finální lehký souběžný dolez.

Úspěšně nahoře, ale bouřka na obzoru!
Sice špatná cesta, ale zato krásný výhled :)

úterý 15. února 2022

Weberovka

 

Weberovka aneb Keď to máš "preistené"!


Destinace výpravy: Severní stěna MKŠ, Vysoké Tatry
Cíl: Weberovka pod německý žebřík (6 UIAA, 350 m)
Členové výpravy: Mrkva, Bárt
Datum: 08.-09.08. 2020
Autor: Mrkva

Tak tenhle text k Weberovce z tatry.nfo.sk nám docela zkomplikoval plány. Nikde se totiž již nepíše, že od té doby se tam přehnala kamenná lavina, která některé štandy značně poničila a jiné prakticky vymazala. Takže slaňování Weberovkou dolů není doporučeno... ale začněme pěkně od začátku :)
 
V pátek večer jsem dorazil za Bártem do Staré Lesné hned pod Tatrama a v sobotu brzo ráno již vyrážíme směr Brnčálka. Již tradičně stahujem turistický doporučený čas téměř na polovinu a po kafíčku na Brnčálce vyrážíme směr Weberovka.
Pod nástupem jsme si (blbci) nechali boty, jelikož jsme byli v cestě evidentně sami, tak proč to tedy neslanit. 
 
Detail Weberovky z Brnčálky.

První délka do kotle je taková nejednoznačná, nepěkná III+ po špatné skále, která vás zavede do Kotle, kde začíná první opravdové lezení. Další délka je sice dost lehká, ale po dolezení na první preistený štand si uvědomíme, že to s tím preistením asi nebude tak slavné. Místo dvou nýtů provázaných řetězem je tu jeden zohlej nýt a čouhající závit bez plaketky od druhého. Naštestí je všude dostatek rezavých skob, kterým byste měli dostatečně důvěřovat. Takže improvizovanej štand a lezeme dál!
 
Druhá délka - výlez z Kotle.

 
Ze štandu při výlezu.

Nyní nás čekali tři strmé schody/délky, kdy vždy začínáte (z plošinky) v širokém komíně a čím víc stoupáte, tím víc je to strmější a z komínu se stává žábová spára. Je to taková krásná opakující se trilogie, kdy každý schod je o kousek těžší než ten předešlý. Ve třetím schodě, který je již silně převislý, nezapomeňte uhnout doleva a oblízt ho.

První schod.

Druhý schod.

... a třetí schod.

 Pak už vás čeká jen jedna 7m stěnka za IV-V a jste v širokém kamenném žlabu, kterým můžete dojít až na Německý žebřík. Jelikož jsme však nechali boty pod nástupem, nezbývalo nám nic jiného, než po vymlácených štandech slanit až dolů.

Poslední lezecká stěnka před kamenným žlabem.

Jeden z těch lepších štandů, kde zůstal aspoň jeden nýt :)

Aby toho nebylo pro mě málo, po parené buchťě na Brnčálce jsme se s Bártem rozdělili a já jsem si to namířil na Zámku, kde na mě čekal můj kámoš Tomas. Další den jsme měli v plánu Čuňase v západní Lomnici, ale jelikož jsme to blbě trefili, nalezli jsme přes Soltino do Puškáše, ale i tak to bylo supr!

Tomas v klíčové délce Puškáše v západní Lomnici.