Stanislawski

Stanislawského cesta na Vysokou

Destinace výpravy: Vysoká (2547 m n.m.), Tatry  
Cíl: Stanislawského cesta, WI 4/M4-5, 500m, TD
Členové výpravy: Mrkva, Tomáš

Datum: 18.01. 2020

Autor: Mrkva
Doporučený matroš: 8 krátkých šroubů, mikrovklíněnce, volitelně i nožové skoby

O téhle cestě jsem dlouho snil. Nejdřív jsem si ji chtěl dát jako klient horského vůdce, ale nakonec jsem dospěl až do stádia, kdy jsem se na to cítil sám, a tak jsem zavolal Tomášovi a v pátek odpoledne vyrazil z Brna směr Tatry. O podmínkách jsme bohužel žádné info neměli, ale dle Zobanova doporučení, že tato cesta je nejlepší po odeznění teplé fronty a následným ochlazení, jsme to měli mít v ideální. Večer jsme se oba sešli na Popradském, dali pár piv a panáků, jak je na Slovensku zvykem, a v jednu ráno jsme zalehli. Budíček ve čtyři ráno, po třech hodinách spánku, byl jak lisknutí mokrým hadrem přes ksicht... ale kde je vůle, je i chuť, a tak jsme kolem páté ráno vyráželi směr sedlo Váha mezi Rysy a Vysokou. 

Z původního plánu jít s lyžema na zádech sešlo po pár pivech předchozí noci s místním horským vůdcem Kořenem, kterej si byl jistej, že jižní stěna Vysoké zůstane betonově tvrdá přes celý den. A tak jsme zatlačili slzu, nechali lyže na chatě a mašírovali si to v lyžákách. Cca za 2,5h jsme byli pod nástupem. Vypadalo to... hmm, zajímavě. Rozhodně to nebylo vyledněný tak, jak jsme čekali, ale tenká glazura byla víceméně všude. Hned první délka vám hodně napoví o čem tato cesta první možné jištění je in-situ smyce na skále cca po 20 m, která dává první a víceméně poslední možnost z této cesty zdrhnout.

Začátek Stanislawského cesty na Vysokou

My jsme však bez debat pokračovali dál a i když byla glazura tenká a člověk musel cepíny umísťovat opravdu s citem, aby je hned neztupil o skálu, tak se nám tenhle styl lezení zamlouvat. Jakmile jsme si na tento tenký alpský led zvykli, lezení se stávalo opravdovým požitkem a my jsme si tyto tenké ale zato super podmínky opravdu užívali. Největší obtíž téhle cesty není v její technické obtížnosti a nebo délce, nýbrž v nemožnosti jakéhokoli zajištění. Během prvního úseku, který měří cca 150 m a skýtá lezení do WI3+, jsem založil jedno fixní jištění a asi 5 krátkých šroubu. Lezli jsme simul, jelikož terén nebyl obtížný, bylo rychlejší a na štandy prostě nebylo kde.

Nejtěžší délka první části za WI 3+ a výlez do sněhového pole

Další usek je cca 150m ve sněhovém kotli cca 45° - lehká pasáž bez jediné možnosti zajištění. Poté začíná druhá část cesty, která má být o něco výživnější. Z původního plánu lízt teď klasicky na 60m délky sešlo, protože znovu nebylo kde udělat štand. Cca 80m od kotle dolezete pod první crux. Buď se dá lízt lehčí variantou vlevo, ale bez možnosti zajištění a nebo lezete těžší variantou vpravo, kde je jedna schovaná černá smyce a po 8m i jedna rezavá skoba. Tady jsme se vystřídali a Tomáš vytáhl tuhle krásnou délku za M4+/5 (cca 8m kolmýho mixu a dalších 10m lehčího ledu). 
 

Sněhové pole

Začátek druhé lezecké části - z kotla na vrchol

První crux za M5

Potom následuje další sněhové pole a druhý crux. Tady se dá lízt buď přímo 20m za WI4/4+ a nebo šikmým vyledněným cca 15m žlabem, kterej je prej za M5. Ten jsem si vybral já a byla to dobrá volba - super lezení tak za M4+. Za dalších 10m jsem konečně založil mikrofrenda (celkově druhého frenda v této cestě) a pokračovali jsme dál simul lezením. Následuje sněhové pole a konečně odbočka doprava na hřeben a posledních pár metrů na západní vrchol Vysoké.

Druhý crux za M4+

Vrchol Vysoké

Mrkva a Tomáš na vrcholu!

Bylo něco po poledni, cesta nám trvala 5h, nahoře bylo krásně a obloha pokrytá cirrusama. Centrální žlab úplně tvrdej, takže díky, Kořen, měls pravdu. Půl hodiny na vrcholu a za další dvě hodiny přes Dračí sedlo znovu na chatě. Opravdu povedený den s krásným výstupem!