Šerák, Praděd, Jelení studánka, Lysá hora, ... tak tady jsme začínali před deseti lety. První zimní přechody, noční spanilé jízdy a dostatek slivovice.
Alpy, Andy, Himálaj, Ťan Šan, Hindúkuš, Kavkaz, ... a tady jsme teď! Kluci z Jeseníků a Beskyd, co mají společný cíl a chtějí jít stále výš a těžší cestou.
Kámoši, pro které jsou hory srdcovou záležitostí i životním posláním.


neděle 25. února 2018

Mordor

Mordor

 

Mordor vlevo a Supervisor vpravo.
Cíl výpravy: Mordor, Eisarena Anlauftal, Bad Gastein, Rakousko
Datum: 9.-10.2. 2018
Obtížnost: Mordor, WI 5, 315 m; Federweissfall, WI 4, 200 m, přístup cca 1 h
Členové výpravy: Mrkva, Švadla
Poznámka: Pozor na laviny a slunečné dny!

O tomhle ledopádu jsem už leccos slyšel. Víceméně to bylo něco jako: "Ledopád pro opravdový tvrďáky.", "Tohle musíš, kámo, vylízt" a nebo třeba "Ses posral, kámo, víš, proč se to jmenuje Mordor?". Ať už tak či onak, byl to led, který na mě čekal a po dlouhém hledání vhodného parťáka, jsme se scukli se Švadlou a vyrazili do Rakous. Původně nás mělo jet šest, ale jak už to bývá, oddělilo se zrno od plev a jeli jsme nakonec jen my dva. 

Ve čtvrtek po práci sedám do auta a po šesti hodinách jízdy přijíždím do Anlauftal (část známého lyžařského letoviska Bad Gastein). Zde nás v penzionu Villa Elli přivítá hodně starý manželský pár a po několikaminutovém šprechtění se nám podařilo domluvit co a jak. Ona totiž ta internetová komunikace přes mail (office@villaelli.at) občas v Rakousku vázne a i tady to nebylo vyjímkou, jelikož nás čekali až v pátek. Každopádně cena odpovídala kvalitě a bezkonkurenční poloha tohoto penzionu, kdy máte výhled až na začátek Eisareny (Hohkarfall), z něj dělá ideální výchozí bod pro ty, kdo nebydlí někde poblíž nebo nemají dodávku. 

V pátek jsme nikam nespěchali, a tak jsme vyrazili z penzionu až po osmé. Nejlepší cesta jede skrze nedaleké parkoviště odkud za dobrých sněhových podmínek vede krásně ušlapaná cesta až pod Mordor, kde nepotřebujete ani skialpy nýbrž sněžnice. Pokud byste tudy šli po hustém sněžení, doporučuju spíše sněžnice, jelikož většina cesty vede přes les.

Přibližně po 45 min chůze narazíte na pomníček s helmou jednoho ledolezce, kterého v prosinci 2017 sejmula lavina na Federweissfall. Tato skutečnost vám připomene, že celá Eisarena je vystavena poměrně vysokému lavinovému nebezpečí a menší prachové lavinky zde padaj co chvilku. Mordor spolu se Supervisorem se monumentálně tyčí přímo před vámi. Po levé straně je výrazný Federweissfall. Tyto tři ledy bývají v podmínce dost často a lozí se nefrekventovaněji. Za slušných podmínek se na Mordoru 3-4 dvojice denně a další to rovnou vzdají, když vidí ty zástupy před sebou. Supervisor je o trochu míň frekventovaný díky vyšší obtížnosti, ale i tak zde o víkendu pravděpodobně nebudete sami. Na Federweissfall, náš páteční cíl, jsme byli sami. Ještě bych rád podotknul, že NO orientace dělá ze Supervisoru snadný cíl ranního sluníčka a vrch Mordoru na to bohužel není o moc líp, takže za slunného počasí s teplotami těsně pod nulou tam určitě nelezte a nebo buďte hodně časní a rychlí! Oproti tomu, Federweissfall je nefalšovanej studenej sever, kam sluníčko nezasvítí. Nám naštěstí hrálo počasí na ruku, takže se slunného pátečního dne jsme vylezli Federweissfall a během zatažené/mlžné soboty jsme se vrhli na Mordor. 


Federweissfall je cca 200 m ledopád za WI 4. První dvě cca 55m délky (WI 3, WI 4) vedou krásnou kompaktní ledovou stěnou viditelnou už z dálky. Potom následuje třetí, nezáživná délka (cca 50 m WI I) a končí se poslední 55m délkou za WI 3, která má ovšem takový nepěkný dolez přes keře, stromy apod. Příště bych lezl jen první dvě délky a na zbytek se vykašlal. Jelikož jsme to lezli celý, zabralo nám to poměrně dost času a po slanění jsme to rovnou otočili zpátky do penzionu. 
První dvě délky Federweissfall.

První délka Federweissfall.
Druhá délka Federweissfall.

Druhý den ráno jsme vyrazili z penzionu kolem sedmé. I když jsme na parkovišti potkali asi tři lezecké dvojce, které jsme předběhli, nakonec se ukázalo, že stejný počet dvojic je ještě před náma a všechny to směřovaly na Mordor. Momentální podmínka byla taková, že krom Supervisoru, na který jsme si netroufali, a Federweissfallu, kterej jsme lezli včera, byl Mordor jedinej dostatečně natečenej. U Seidenrampe (200 m, WI 5) uplně chyběl vršek a další možnosti taky moc nepřipadaly v úvahu. Rozhodli jsme se tedy k poměrně nepopulární možnosti lézt jako čtvrtí, což bych u jiných užších ledopádu moc nedoporučoval. Naštěstí se ukázalo, že první dvě dvojce lezou hodně rychle a ani třetí na tom nebyla nejhůře. Míst na štandování bylo taky dost a kupodivu všichni lezli dost distingovaně, takže i padajícího ledu bylo minimum.

První 20-ti metrová délka za WI 1-2 se dala víceméně jít sólo, a pak nás čekala 50-ti metrová délka za WI 3+. Led byl v této části jednolitý a kompaktní, takže dobrý, ale bez možnosti odpočinku. Osobně mi tato délka přišla těžší, než jsem očekával, ale na rozlez výborný. Štand u dvou Abalakovů a následovala krátká délka cca 20 metrů za WI 2-3. Zde se štandovalo na jedné skobě ve skále, napravo od hlavní linie. Ideální štand na odpočinek, který se dá při obsazenosti přeskočit. Odsud nás čekaly klíčové tři těžké dlouhé délky za WI 4-5. Hned ze śtandu na nás čekala kolmá pětimetrová pasáž, která byla zlehčená květákovitým ledem, a pak přibližně 40 metrů 80° lezení do ledové jeskyňky přímo pod nejtěžší místo, kde byl další štand. 

Tady vás čeká nejtěžší místo, jelikož se musíte dostat přes rampouch a krátký převis nad jeskyňku. Tohle místo se dá oblízt zprava po kompaktní 85° stěnce, ale po odpočinku na štandu jsme zvolili přímou variantu. Jakmile se dostanete nad jeskyňku, máte vyhráno. Čeká vás sice ještě cca 80-100 m exponovaného lezení, že obtížnostně to už jen klesá. Na úplný vrchol Mordoru potom následuje ještě jedna lehká délka mající smysl jen v případě, pokud byste chtěli sejít po feratě Hohkarsteig, která je však po většinu zimy stejně zamrzlá a špatně se hledá. Většina dvojic ji neabsolvuje a slaní z poslední těžké délky, což jsme udělali i my.

I když jsem vylezl papírově těžší led (Trůn, 250m, WI 5+), byl pro mě Mordor obrovskou výzvou, ke které jsem přistupoval s velkým respektem. Takhle dlouhá jednolitá stěna se jen tak nevidí a její monumentálnost je ještě výjimečnější. Díku NO orientaci, dostatku vody a nadmořské výšce je led často v podmínce a při štandování pod nejtěžším místě v ledové jeskyňce je objektivní obtížnost tak WI 4+. Jediná nevýhoda tohoto ledu je až příliš velká popularita, takže pokud nechcete stát frontu, vyražte ještě za tmy nebo lezte mimo víkendy.
Tlačenka na Mordoru.

Kdesi v půli při čekání ve frontě.

Švadla v akci - jištění z jeskyňky.

Mordor z poslední těžké délky.

Naše cesta Mordorem s vyznačenými štandy.









 

čtvrtek 1. února 2018

ledolezeni na Brncalce

Ledolezení na Brnčálce

Plán zněl jasně. V pátek ráno vyrazit ze Šumperka a nejlépe ještě za světla se dostat na Brnčálku (neboli Chata pri Zelenom Plese). V sobotu ledolezení v okolí chaty s možným odpoledním výpadem na Bocekův ledopád. V neděli na skialpech přes Beraní sedlo, Terrinku a Svišťovku. V pondělí výstup normálkou na Kežmarák a sjet dolů k autům.


Bohužel nám počasí a obecně podmínky moc nepřály, takže ve výsledku z našeho plánu moc nezbylo. Nicméně, aspoň sobota vyšla dle představ, jelikož jsme našli parádní led, kde jsme se všichni dosyta vyblbli.

Brnčálka
Brnčálka je svou polohou, dostupností i kapacitou ideální výchozí místo pro horolezecké aktivity. Přímo nad chatou se tyčí - severní stěna Malého Kažmarského štítu, která je se svými 900m nejvyšší stěna v Tatrách. Na skialpech se můžete z Brnčálky vypadat do čtyř směrů - Beraní sedlo, Jahněčí štít, Kopské sedlo a Svišťovka (né vždy sjízdná). V blízkém okolí chaty se nachází asi pět ledů: tři ledy pod Svišťovkou a další dva jsou směrem na Beraní sedlo kousek od známé strmé pasáže nazývaná Flaška.
Severní stěna Malého Kežmarského štítu

Co se týče průvodců pro tuhle oblast, výborná knížka je Malý Kežmarský štít od Jankoviče. Ohledně ledů a skialpů v okolí Brnčálky toho knižně moc nevyšlo (pozn. Kroutil se obecně moc nedoporučuje), ale na druhou stranu je toho poměrně dost na internetu, viz
Zde bych rád explicitně zmínil přehlednou mapu ledu na http://www.tatry.nfo.sk/f.php?f=lady/lady.jpg

Náš sobotní cíl byl původně Závojový led a vedle něj Meděný led, to se však záhy změnilo, jelikož jak jsme se dozvěděli na chatě, byly oba ledy dost zafoukáný a v momentálním natečení rozhodně neměly 30 m obtížnosti WI 4. Naštěstí nám doporučili druhý (prostřední) led pod Svišťovkou, což se ukázalo jako super volba. Tenhle led sice není vždy natečenej, ale teď byl parádní a navíc tam moc lidi nechodí, takže jsme ho měli víceméně celej pro sebe.

Tenhle led nabízí několik linií. Jedna z nich je logická diagonální linie, cca 35 m za WI 3. Druhá hezká linie má nástup asi 10 m vlevo a vede primo nahoru, cca 30 m za WI 3. Obě linie se střetávají na slaňáku ve skále. Další slaňák je asi 10 m lehkým terénem doprava, odsud je to přímo dolů cca 40 m. V případě dobrého natečení je zde ještě třetí linie, která začíná stejně jak první (diagonální), ale pak vede primo nahoru přes cca 8m rampouchů. Téhle linii bych dal tak WI 5, jelikož je to 8m metrů opravdu kolmého lezení  na rampouchu, kde jsou dost špatný nohy. My jsme navíc měli dost přemrzlej (cca -10) kompaktní led, kde se se mnou v horní pasáži urvala přemrzlá deska, a tak jsem se i nechtěně proletěl. Kol a kolem, tohle je led, který sice není uplně pro začátečníky, ale zas si tu zaleze i zkušenej borec.

Další dny se bohužel tak nepodařily, jelikož kvůli silnému větru byla všude kolem sněhová pokrývka bud nafoukaná nebo zmrzlá. V neděli jsme vyrazili na Kopské sedlo, odkud jsme chtěli buď na Jahněčí stít a nebo na Hlupý. Buhužel byl podklad tak zledovatějel, že jsme kvůli bezpečnosti od tohoto plánu upustitli a aspoň jsme si dali sjezd přes Medodoly na zlutou, a pak zpátky na chatu. Odpoledne jsme vyplnili metodickým treninkem lavinové prevence.

V neděli večer na chatě zůstaly jen dvě skupinky Čechů. Venku začalo hustě sněžit a foukat vítr, takže jsme věděli, že ani poslední den to nebude vono. Co s načatým večerem? Ondra to vyřešil po svém a jedna litrová láhev Borovičky našla svého majitele :)

V pondělí ráno jsme se s Martinem vrhli ještě do jednoho zoufalého pokusu o Jahněčí štít, ale pár stovek metrů od chaty, jsme to stejně otočili, jelikož nového sněhu bylo opravdu příliš a v lavině jsme dolů jet nechtěli.



Přístup k ledu.


Druhý (prostřední) led po Svišťovkou. Mrkva se zrovna rozhoduje, jestli diagonal nebo direct!
  
Martin v akci!

Ondra v akci!
Martin s Ondrou oslavují svůj první led.

Nacvičování lavinové záchrany. Kuba a zahrabanej Martin.
"Dětský sen" aneb parená buchta na Brnčálce.


Ondra vs. Borovička.