Šerák, Praděd, Jelení studánka, Lysá hora, ... tak tady jsme začínali před deseti lety. První zimní přechody, noční spanilé jízdy a dostatek slivovice.
Alpy, Andy, Himálaj, Ťan Šan, Hindúkuš, Kavkaz, ... a tady jsme teď! Kluci z Jeseníků a Beskyd, co mají společný cíl a chtějí jít stále výš a těžší cestou.
Kámoši, pro které jsou hory srdcovou záležitostí i životním posláním.


pátek 17. srpna 2018

Frendo Spur

Frendo Spur

Cíl výpravy: severka Aiguille du Midi
Trasa:  Frendo Spur, D+, 5c
Členové výpravy: Mrkva, Javor
Datum: 13.7. 2018
Autor: Mrkva



Musím uznat, že výstup na Aiguille du Midi před Frendo Spur jsme uplně neplánovali. Nicméně vysoké letní teploty a nedostatek ledu v jiných severních stěnách v okolí Chamonix nás nakonec přesvědčily, že Frendo Spur je ten pravý. Tato nádherná cesta s úchvatnými výhledy se sice řadí mezi mixové cesty, ale je to spíš kombinace dvou cest: nejprve klasického alpského žebra s nejtěžším lezecké místem za 5c (což nabádá mnohé lidi k přezutí do lezeček) a potom dlouhého dolezu na Midi po strmém sněhovém poli.

Plán byl jednoduchý - vzít ráno první lanovku a vrátit se nejpozději tou poslední. V záloze jsme měli zabookované ubytko na Cosmique a zlézání German Gully na Trianglu du Tacul naplánované na další den. Jak se nakonec ukázalo, Frendo Spur je se svými 1200 výškovými metry (bezmála 1600 m od lanovky k lanovce) opravdu výzva na celý den a mnozí jeho pokušitelé volí dobrovolný bivak asi ve 2/3 cesty, kde končí lezecká pasáž a začíná ledovcové pole. Nicméně ve středním tempu a dvěma menšími zakufrováními (cca 1.5h ztráta) jsme to stihli za 10h (11h od lanovky k lanovce), takže tak akorát přesně na poslední lanovku. Začněme ovšem od začátku...

Ve čtvrtek večer jsme dorazili do Chamonix, přespali na parkáči a po pěti hodinách spánku a rychlostní snídani jsme si to šinuli na první lanovku. Do té jsme se sice nedostali z důvodů přebytku přehnaně namotivovaných horolezců, kteří tam snad stáli frontu už od šesti, ale druhá už byla naše a v sedm jsme si to již mašírovali od stanice Plan du Aiguille směrem k severní stěně Midi. 

Přístup byl rychlý a zřejmý. Mačky jsme nasadily až kousek pod odtrhovkou, abychom je za dalších 200m zuly, jelikož odtud vedla už jen skála - podmínky byly dost suché, ale to se pro tuto cestu hodilo. Následoval cca 200m traverz doleva lehkým terénem (II-III UIAA) až pod širokou stěnu, kde se to začínalo trochu přiostřovat. Tady můžete potkat smyce skoro za každým rohem, takže vybrat tu správnou cestu nahoru může být trochu trikové. Zejména poslední výšvih na hřeben za 5b se při špatně zvoleném místě s nějakou náhodnou smycí může jevit spíš jako 6a, viď Javore? :)
První pasáž cesty hned za odtrhovkou.
Traverz doleva, úsek za III UIAA.

Jakmile se dostanete na na hřeben, následuje cca 200m lehkým terénem (II-III UIAA) až dolezete k onomu bájnému místu, o kterém se toho tolik povídá - krásný uzavřený kout za 5c. Jen se neunáhlete a nenalezte do otevřeného koutu vpravo, ten je minimálně za 6a a v lezečkách by to šlo dost ztěžka. Váš kout je ten za rohem vlevo, uzavřený, až skoro komín v některých místech - díky čemuž se v botách dá vylízt celkem v poho a případně se dá pomoci o nějakou ze skob. Cca po 20m krásného lezení je zde skoba, ze které se dá jistit. Dále pak pokračujete cca 100m středně těžkým terénem (převážně III, pár kroků za IV) poměrně strmě nahoru až pod třetí a poslední těžší místo cca za 5a. Jedná se sice jen o jeden krok do strany na tření, ale pokud máte na nohou pohorky, může si připadat poněkud nejistě. 
Výšvih na hřeben.
Nad koutem za 5c.

Třetí těžší úsek za 5a.

Pod bivakovací skálou.
Odtud následuje celkem pohodový výstup (cca 50m III) až pod bivakovací skálu. Tady je poměrně dobré místo na krátký odpočinek, ale od těch lepších míst na bivak vás dělí strmá skála. Někteří ambiciózní jedinci to můžou vzít přímo, ale ti, co zde nešli lízt 6-áčka v lezečkách traverznou doleva na ledovec. Cesta to není úplně zřejmá (a díky stavu ledovce se může trochu měnit), ale měli byste se držet přibližně horizontálně a poté sestoupit na ledovec cca 100-150 výškových metrů nad serakem. My jsme to úplně netrefili - klesli jsme moc dolů - a tak jsme si užili jedno nepříjemné slanění a trochu obcházení trhlin.

Následuje pohodový výstup sněhovým polem (cca 200 m, 50°), kde po pravé straně míjíte několik širokých polic vhodných na bivak s neskutečným výhledem. Další výhoda bivaku je ta, že finální sněhové pole na Midi lezete ráno, kdy je vše ještě zmrzlé. Navíc, i když se zdá, že už jste skoro nahoře, vězte, že jste teprv ve 2/3 a nějaké 2-3 hodiny lezení v rozbředlém sněhu jsou ještě před váma. 

Pokračujete-li dále, vylezete na výrazný ostrý sněhový hřebínek který jak parabola stoupá (200-300m, 30° až k 60°) k výrazné skále před vámi. Tady máte zas několik možností kudy dále, ale za našich podmínek byla jasná varianta vpravo přímo na Midi. Zde se nenechte zlákat stopama kolem skal, ale běžte přímo diagonálou vpravo směr Midi. Tady si užijete místy až 70° lezení někdy i v černém ledu, takže druhý cepín určitě sebou.

Přibližně po 300m vylezete na hřeben asi 10 minut od stanice lanovky na Midi. Gratuluji, právě jste zdolali krásnou cestu severní stěnou Aiguille du Midi!
Výlez na sněhový hřebínek kolem bivakovací skály.

Parabola na sněhovém poli - tady to začínalo být strmější, takže přišlo i na šrouby.

Severní stěna Aiguille du Midi z lanovky.
Přibližná trajektorie Frendo Spur v našem podání.